Amnestie nové éry: Nakrást a vytrvat!
Klausova a Nečasova amnestie nespočívá v tom, koho pustí, ale koho nezavřou.
Rok mohl začít dobře, kdyby prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas nenaservírovali občanům tak těžce stravitelné jídlo. Megaamnestii, které profesor ekonomie Klaus říká makroamnestie, tito politici vymysleli, aby vyřešili dva problémy: přeplněná vězení a tunelářské či korupční kauzy vlekoucí se více než osm let. Jelikož jde o řešení nesystémové, nedivme se, že mnoho slušných občanů začíná přemýšlet, zda vůbec platit daně.
V roce 1990 prezident Václav Havel svoji rozsáhlou amnestii, kterou vyhlásil v době nástupu do funkce prezidenta, logicky zdůvodnil a drtivá většina občanů ho časem přijala s pochopením. Václav Klaus amnestii oznámil na konci svého funkčního období a o její zdůvodnění (bez ohledu na to, zda je přijímáme) se pokusil až o dva dny později pod mediálním a politickým tlakem. A premiér Petr Nečas? Kontrasignoval ji, aniž by to široké veřejnosti slovem vysvětlil. Od vrcholných politiků, kteří přistoupí k tak závažnému rozhodnutí, však mají občané právo očekávat odvahu, že své kroky přesvědčivě obhájí. Taková arogance moci je v roce 2013 a v zemi, která je členem Evropské unie, skutečně unikátní.
Ani načasování amnestie, byť na první pohled přirozené v souvislosti s odchodem Václava Klause z Hradu, nesvědčí o respektu k veřejnosti a vcítění do společenské atmosféry. V době, kdy nebývale zesiluje nedůvěra v demokratické procesy, je to nejen netaktické, je to přímo drzost.
Další selhání funkčnosti státu
Tato amnestie je ukázkou slabosti, ne-li selhání, státu, který není schopen zajistit výkon svých funkcí. Takové věci jsme zažili i dříve, stačí vzpomenout jen na loňský seznam: metanolová aféra, skandál s registrem vozidel, se systémem výplaty sociálních dávek, projekt sKarta, nezvládnutí kontroly podpisů pro prezidentské kandidáty, nezájem o vyšetřování kauzy Mostecké uhelné společnosti, o výběru daní ani nemluvě. A nyní nás prezident a vláda chtějí přesvědčit, že přeplněná vězení a vlekoucí se kauzy nejlépe vyřeší amnestie? Kdo jim uvěří?
Amnestie bagatelních zločinů vychází z pochybného předpokladu, že se odsouzení napravili a nebudou dál páchat trestnou činnost. Jenže lidská zkušenost je poněkud jiná: ti, kteří neplatili alimenty, nebudou je pravděpodobně platit ani po opuštění věznice, zlodějíčci krást většinou také nepřestanou. Je otázkou času, kdy se velká část amnestovaných opět ocitne za mřížemi.
Pak je tu argument ekonomický. Je sice pravda, že na svobodu se dostane asi 7 500 lidí, čímž by stát měl údajně ušetřit přes dvě miliardy korun. Jenže na druhé straně více než 5 tisíc odsouzených čeká na nástup trestu. Na tento problém amnestie zjevně lékem není, jen právě potvrzuje selhání státu, neboť tato ani předchozí vlády nebyly schopny přijít se zásadním a systémovým řešením v oblasti vězeňství.
Mocipáni mají pochopení
Prezident a premiér by měli přiznat, že kauzy se vlečou především kvůli dlouhodobě kritizované situaci v české justici
Kromě amnestie pro delikventy „malé“ kriminality však mnohem více pobuřuje, že nepotrestány zůstanou velké zločiny, při nichž zmizely desítky miliard korun. Prezident může tisíckrát opakovat, že při vyhlášení amnestie neměl na mysli žádný konkrétní případ, kterého se to bude týkat. Lidé, poškození v inkriminovaných případech tunelování, ale i sociální demokracie, naopak mají za to, že právě druhý článek amnestie je důkazem, že tunelářská lobby má na politiky stále vliv a že tento článek byl do textu amnestie vsazen zcela úmyslně, ba dokonce jako její hlavní cíl. Nikdo jistě nevěří, že by sám Klaus a jeho spolupracovníci jej vymysleli z rozmaru a na poslední chvíli během Vánoc. Spíše uvěří názorům, že na tomto článku a na nastavení jeho parametrů se dlouhodobě museli podílet i právníci tunelářů a korupčníků mnohem déle a s vědomím všech důsledků.
Zazněl argument nepřiměřené délky stíhání. Prezident a premiér by však měli přiznat, že kauzy se vlečou především kvůli dlouhodobě kritizované situaci v české justici, kvůli práci státních zástupců a soudců. Přitom nejen novináři, ale i Bezpečnostní informační služba opakovaně upozorňují, že žalobci a soudci jsou zkorumpovaní a mají kontakty s podsvětím.
Co říkají při soukromých rozhovorech někteří slušní státní zástupci a policisté, kteří tunelářské a korupční kauzy šetří? Tak to nechtějte ani slyšet.
Například ČESKÁ POZICE jen při odhalování podrobností kauzy Key Investments, v níž figuruje Klausův kancléř Jiří Weigl a prezidentův think-tank Centrum pro ekonomiku a politiku, nabyla podezření, že minimálně tři krajské soudy jsou infikovány. A podobných kauz je mnoho! Nyní, v důsledku amnestie, hrozí, že extraliga konkurzní mafie, jak protagonisté této organizace sami sebe ve zveřejněných odposleších označovali, bude očištěna a začne opět soudit! Jak tohle mají slušní občané a podnikatelé, které insolvenční mafie poškodila, vydýchat?
Jak se cítí a co říkají při soukromých rozhovorech někteří slušní státní zástupci a policisté, kteří velké tunelářské a korupční kauzy šetří? Tak to nechtějte ani slyšet. Nejjemnější reakce, kterou ČESKÁ POZICE v této souvislosti zaznamenala, s prominutím zněla: „Mají pochopení pro zmrdy!“ V očích těchto státních zástupců a vyšetřovatelů znamená amnestie znevážení z velké části velmi kvalitně odvedené práce a zároveň potvrzení bezcharakterního účelového přístupu ke spravedlnosti.
István Léko