Na začátku 20. století byla lehkost novým přístupem; objemy motorů se pohybovaly mezi čtyřmi a dvanácti litry a byly těžké. Type 10, jak se první Bugattiho auto jmenovalo, mělo čtyřválcový motor o objemu jen 1,2 litru a výkonu 10 koní, uvádí automobilka Bugatti.
Type 10 však byl malý dvoumístný vůz s váhou jen 365 kilogramů, takže i takhle nízký výkon stačil k maximálce 80 km/h. Dnes by to bylo k smíchu, ale v dobách před I. světovou válkou to byly normální hodnoty; proslulý Ford Model T zvládl jen zhruba 70 km/h.
Bugatti Type 10
Kromě snahy o nízkou hmotnost přišlo Type 10 s řadou dalších inovací. Motor měl vačkovou hřídel v hlavě válců, nepoužíval zdvihátka, jak bylo tehdy běžné, a místo řetězového pohonu byla síla přenášena na zadní kola kardanovou hřídelí. Pro Bugatti typický chladič ve tvaru podkovy tu však ještě nebyl.
Bugatti tehdy byl ještě zaměstnancem firmy Deutz; své první auto postavil ve volném čase a od Deutze odebíral surové materiály k jeho stavbě. Osamostatnil se až v roce 1909; na konci toho roku si zřídil dílnu v nevyužívané koželužně v Molsheimu.
Původní Type 10 stále existuje. Koncem 30. let s ním jezdila Ettoreho žena Barbara, během druhé světové války bylo ukryto v loděnici v Bordeaux před Němci a koncem 40. let bylo zrenovováno a prodáno britskému sběrateli. Od něj se přestěhovalo do USA a tam je v soukromé sbírce dodnes, a to provozuschopné.