INFO Times24

Jen tak mimochodem, kdo z vás si plete Burgenland a Burgundsko? Pokud patříte mezi ty, kdo v tom tak úplně jasno neměli, po dnešku už se nespletete. Francouzský region Burgundsko a rakouská spolková země Burgenland mají dokonce i jednoho výrazného společného jmenovatele. Víno. Rakouské je neméně výjimečné než francouzské. K tomu se ale ještě dostaneme.

Abychom to ještě upřesnili, mluvíme o Jižním Burgenlandu. Opravdu to není to samé. Představte si to pro zjednodušení asi jako rozdíl mezi severní a jižní Moravou, i když co do velikosti má tato rakouská spolková země rozlohu spíše jako jeden z našich krajů. Navíc je situována severo-jižně, takže vám v jižní části vždy rádi připomenou, že toto je Süd Burgenland.

Z Brna je Paradiesroute dostupná zhruba za tři hodiny autem. Jelikož je uzavřeným okruhem, můžete začít v podstatě kdekoliv a k autu se vždycky vrátíte.

 

 

Pokud byste Paradiesroute chtěli projet celou, docela si máknete. Měří 261 kilometrů, a přestože by to někteří z vás nepochybně zvládli i během jednoho dne, doporučujeme vzít si na to více času, protože na trase jsou místa, kde se budete chtít zdržet déle než na doplnění vody do bidonu.

Pohádkový hrad

Jedním z možných nástupů na trasu je hrad Güssing. Dominuje okolí a přirozeně vás to na něj táhne. Můžete si taky hned na začátku vyzkoušet síly v poměrně slušném stoupání – výjezdu na hradní nádvoří.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

V podhradí, které vzkvétá nebývale pestrou květinovou výzdobou, za niž byl Güssing vyhlášen dokonce dvakrát městem roku, stojí také františkánský klášter založený v 17. století. Největším lákadlem je ale pochopitelně samotný hrad. Pokud si chcete nechat síly na ostatní kopce na trase, můžete na hrad vyjet lanovkou.

Určitě si honenechte ujít. Má opravdu příjemnou atmosféru. Je členitý a zachovalý jako z pohádky. Ve sbírkách a expozicích, které dokreslují dobu jeho největší slávy, vyčnívá například přenosný spinet, na nějž se dalo hrát třeba i na poli. A když se zeptáte průvodce, jestli se na hradě našel poklad, ukáže vám stůl. Při stěhování se nevešel do dveří, tak jej museli rozřezat. Uvnitř našli sbírku mincí, která by jinak zůstala skryta ještě po několik generací.

Výhled z hradní terasy vás ale upozorní na to, že strávit na hradě třeba i půl dne by bylo sice příjemné, ale na Paradiesroute je zajímavých míst více a vy ještě chcete taky jezdit na kole.

Grad Güssing dominuje svému okolí.

 

Profil trasy je mírný a cesta nenáročná. Cyklostezky a cyklotrasy vedou pestrou přírodou, většinou méně obydlenými oblastmi. Pohybujeme se z velké části na samotné hranici s Maďarskem, což přináší i mnohá zajímavá témata.

Hranice třikrát jinak

Hned tři různé pohledy na hranice můžete zažít v obci Bildein, kde se nachází expozice a muzeum na toto téma. Na konci druhé světové války tudy procházel jihovýchodní val, který dal Hitler vybudovat na zastavení postupu ruských vojsk.

Na stavbu kontinuálního příkopu, přes nějž podle představ nacistů neměl být schopen projet tank, byly nasazeny všechny síly, včetně žen, dětí a vězňů. Mnoho z nich také při práci zemřelo. Přestože se nakonec val do příchodu východní fronty v podstatě podařilo dokončit, nebylo, kdo by jej bránil. Proti ruským tankům tak stáli školou povinní chlapci. Sovětská armáda se nakonec v těchto místech přece jen asi čtrnáct dní zdržela, ovšem nikoliv kvůli valu, který jí nečinil větší potíže, nýbrž kvůli nedalekému rozvodněnému potoku.

Krajna v jižním Burgenlandu

 

Jak smutné a zbytečné škody může napáchat nesmyslná hranice dokazuje i expozice dalšího temného období evropských dějin. Železná opona pochopitelně nebyla jen záležitostí Česka. Oddělovala východ od západu přes celou Evropu od severu k jihu. Hranice mezi Maďarským východem a Rakouským západem rozdělily rodiny, přátele, kulturu. Když se železná opona za maďarského povstání v roce 1956 na pár dní otevřela, uprchlo na 200 000 lidí. Pak ale přijela ruská armáda, tak jako k nám o dvanáct let později, a hranici opět na desítky let doslova zaminovala.

Třetí pohled na hranice nabízí naučná stezka s jedenácti zastaveními právě s tímto tématem. Hranice tu ovšem nejsou pojímány geograficky, ale metaforicky. Kde všude ve vašem životě narážíte na hranice a co pro vás znamenají? Jako jeden příklad za všechny mluví bludiště jako symbol labyrintu života na jedné straně, naproti němu pak uspořádaný hřbitov jako znak neznáma a smrti.

Jídlo nezná hranic

Jak to vypadá, když se naopak hranice překročí, lze pozorovat například na pestrosti místní kuchyně. Nepohybujeme se totiž jen na hranici Maďarska, jen pár kilometrů odtud jsou i hranice Slovinska, které do kulturního mixu Jižního Burgenlandu přisypává další koření.

Na mísení různých národních gastronomických tradic založil svou kuchyni i Jürgen Csencsits, podle oficiálních žebříčků jeden z nejlepších kuchařů v Rakousku. Můžete navštívit jeho Gasthaus v obci Harmisch jen kousek od cyklotrasy, ale po cestě najdete stylových burgenlandských restaurací určitě více.

Na začátku jsme slibovali výjimečné víno. Tento přívlastek dáváme většinou neobyčejně lahodné lahvi naší oblíbené odrůdy. V tomto případě si ovšem musíte představit něco, co se opravdu vyjímá ze všech zaběhnutých představ o víně.

Z vesničky Eisenberg an der Pinka vybíhá do nedozírných lánů vinné révy vyhlášená vyhlídka – weinblick. Zatím ještě pozorujete klasické víno, jak ho známe. Právě kolem města a hradu Güssing se ovšem pěstuje víno, jaké jste pravděpodobně ještě nepili.

 

Místní vinaři vám rádi odvyprávějí příběh o tom, jak evropské vinice v 19. století likvidoval révokaz, kterému ovšem úspěšně vzdorovala americká odrůda, které se tu dnes říká Uhudler. Vše pochopíte, až ochutnáte.

Uhudler má výraznou ovocnou chuť, můžete z něj cítit jahody nebo rybíz. Ale popis toho, jak chutná právě vám, necháme rádi na vás. Určitě to vyzkoušejte, protože Uhudler opravdu nikde jinde nenajdete.

Jako v ráji

Začínáme chápat, proč se tato cyklotrasa jmenuje „rajská.“ Vynikající jídlo, výjimečné víno. K pocitu, že jsme v ráji, už opravdu nechybí mnoho. Určitě k němu přispějí i jedny z nejznámějších rakouských lázní – Bad Tatzmannsdorf. 

Ještě než se začnete prolévat minerální vodou a ponoříte se do víru van, můžete navštívit překvapivě velký a milý skanzen, který k lázním patří. Zhruba tři sta let staré ukázky tradiční vesnické architektury jsou přivezeny z různých míst Jižního Burgenlandu a paradoxně jsou mladší než samotné lázně, které brzy oslaví 400 let od založení.

K lázním Bad Tatzmannsdorf patří také překvapivě velký a milý skanzen.

Skanzen u lázní Bad Tatzmannsdorf

 

Rád sem jezdil třeba Ferenz Liszt nebo paní Hölzelová, matka slavného rakouského zpěváka Johanna Hölzela, známého jako Falco.

Termální voda nebo minerální koupel léčí srdce a kosti. Pokud máte problémy se žaludkem, pak vodu pijte. Součástí areálu jsou také rozličná sportoviště profesionální kvality. Jezdí sem třeba rakouský fotbalový národní tým. Volně přístupná jsou i pro rekreační sportovní využití, čili vaše relaxace může být i velmi aktivní.

Co si odvézt

Obchůdky s místními produkty (Paradies Betriebe) jsou rozesety po celé trase. Určitě doma rádi zavzpomínáte u lahve místního nezapomenutelného vína. Na výlety jako je tento se ovšem nejezdí pro suvenýry, ale za neopakovatelnými zážitky. Ty si z Paradiesroute v Jižním Burgenlandu určitě odvezete.

Jeden z možných způsobů, jak si projet cyklostezku Paradiesroute v rakouském Burgenlandu. V článku popisujeme trasu s nástupním bodem u hradu Güssing.

Autoři: pro iDNES.cz , Jan Sklenář